Tato část vás provede nastavením hardwaru, který je občas potřeba před vlastní instalací mírně připravit. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení BIOSu/systémového firmware. „BIOS“ nebo „systémový firmware“ je nejnižší úroveň softwaru, který je využíván zařízeními v počítači, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí.
The BIOS provides the basic functions needed to boot your machine and to allow your operating system to access your hardware. Your system provides a BIOS setup menu, which is used to configure the BIOS. To enter the BIOS setup menu you have to press a key or key combination after turning on the computer. Often it is the Delete or the F2 key, but some manufacturers use other keys. Usually upon starting the computer there will be a message stating which key to press to enter the setup screen.
V systémech BIOS si obvykle můžete vybrat pořadí médií, na kterých se bude hledat zaveditelný operační systém. V seznamu obvykle naleznete interní pevné disky, CD/DVD mechaniky a bloková USB zařízení jako USB klíčenky nebo externí USB disky. Často také nechybí zavádění ze sítě pomocí PXE.
Depending on the installation media (CD/DVD ROM, USB stick, network boot) you have chosen you should enable the appropriate boot devices if they are not already enabled.
Most BIOS versions allow you to call up a boot menu on system startup in which you select from which device the computer should start for the current session. If this option is available, the BIOS usually displays a short message like „press F12 for boot menu“ on system startup. The actual key used to select this menu varies from system to system; commonly used keys are F12, F11 and F8. Choosing a device from this menu does not change the default boot order of the BIOS, i.e. you can start once from a USB stick while having configured the internal harddisk as the normal primary boot device.
If your BIOS does not provide you with a boot menu to do ad-hoc choices of the current boot device, you will have to change your BIOS setup to make the device from which the debian-installer
shall be booted the primary boot device.
Unfortunately some computers contain buggy BIOS versions. Booting debian-installer
from a USB stick might not work even if there is an appropriate option in the BIOS setup menu and the stick is selected as the primary boot device. On some of these systems using a USB stick as boot medium is impossible; others can be tricked into booting from the stick by changing the device type in the BIOS setup from the default „USB harddisk“ or „USB stick“ to „USB ZIP“ or „USB CDROM“. In particular if you use an isohybrid installation image on a USB stick (see 4.3.1 – „Preparing a USB stick using a hybrid CD/DVD image“), changing the device type to „USB CDROM“ helps on some BIOSes which will not boot from a USB stick in USB harddisk mode. You may need to configure your BIOS to enable „USB legacy support“.
Jestliže se vám nepodaří přemluvit BIOS, aby zavedl instalaci přímo z USB, můžete zkusit zavést instalaci z pevného disku (dle kapitoly 4.4 – „Příprava souborů pro zavedení z pevného disku“) a v kroku, kdy bude instalační systém hledat na pevném disku obraz instalačního CD, ho nasměrovat na USB zařízení, na kterém bude tento obraz ležet.
UEFI („Unified Extensible Firmware Interface“) je nový typ systémového firmwaru, který se používá na mnoha moderních systémech a, mimo jiné, by měl v počítačích nahradit klasický BIOS.
Většina počítačů s UEFI zatím ve firmwaru používá CSM („Compatibility Support Module“), který operačnímu systému poskytuje stejná rozhraní, jako poskytoval tradiční BIOS, tudíž je zatím možno používat software napsaný přímo pro BIOS beze změn. To však jednou skončí, protože UEFI nebude tuto kompatibilní vrstvu podporovat navždy. Již nyní existuje mnoho systémů s UEFI bez CSM.
On systems with UEFI there are a few things to take into consideration when installing an operating system. The way the firmware loads an operating system is fundamentally different between the classic BIOS (or UEFI in CSM mode) and native UEFI. One major difference is the way the harddisk partitions are recorded on the harddisk. While the classic BIOS and UEFI in CSM mode use a DOS partition table, native UEFI uses a different partitioning scheme called „GUID Partition Table“ (GPT). On a single disk, for all practical purposes only one of the two can be used and in case of a multi-boot setup with different operating systems on one disk, all of them must therefore use the same type of partition table. Booting from a disk with GPT is only possible in native UEFI mode, but using GPT becomes more and more common as hard disk sizes grow, because the classic DOS partition table cannot address disks larger than about 2 Terabytes while GPT allows for far larger disks. The other major difference between BIOS (or UEFI in CSM mode) and native UEFI is the location where boot code is stored and in which format it has to be. This means that different bootloaders are needed for each system.
Dalším zásadním rozdílem mezi BIOSem (resp. UEFI v režimu CSM) a nativním UEFI je v tom, odkud se načítá zavaděč a jaký používá formát, což znamená, že se v obou případech jedná o různé zavaděče. To je důležité pro debian-installer
na systémech s UEFI v režimu CSM, jelikož debian-installer
si zjistí, zda byl spuštěn na počítači s BIOSem nebo na počítači s nativním UEFI a podle toho nainstaluje příslušný zavaděč. To obvykle funguje k plné spokojenosti, ale přesto může nastat problém na systémech, které mají více možností zavádění. Na některých UEFI systémech v režimu CSM se totiž způsob zavádění může lišit mezi zaváděním z pevného disku a zaváděním z výměnných médií. To může způsobit, že instalační systém zavedený z USB klíčenky používá jiný režim, než systém nainstalovaný na pevném disku, čímž dojde k instalaci špatného zavaděče a po dokončení instalace se pak systém nemusí spustit. Některé systémy nabízí při volbě zaváděcího zařízení dvě samostatné položky pro každé zařízení, takže si uživatel může vybrat, zda se má zavádění provést v kompatibilním režimu CSM, nebo v nativním UEFI.
Dalším tématem spojeným s UEFI je takzvaný „secure boot“. Secure boot je mechanismus některých UEFI implementací, které umí uzamknout zavádění a umožňují pak spouštět pouze kód, který byl kryptograficky podepsán určitými klíči a tím pádem blokovat (potenciálně škodlivý) software, který není podepsaný, nebo je podepsaný neznámými klíči. V praxi to znamená, že na většině UEFI systémů se secure bootem je akceptován pouze klíč od Microsoftu, kterým je podepsán zavaděč Windows. Jelikož zavaděč používaný debian-installer
em není podepsaný Microsoftem, je nutno před zavedením instalace secure boot vypnout. Často se to týká počítačů, na kterých je předinstalovaná 64 bitová verze Windows 8. Bohužel neexistuje unifikovaný postup, kterým by se dal secure boot vypnout. Na některých systémech se tato možnost objeví až po té, co uživatel nastaví heslo do BIOSu. Pokud je tedy secure boot zapnutý a nikde nevidíte možnost jeho vypnutí, zkuste nastavit heslo do BIOSu, restartovat počítač a podívat se znovu, zda se možnost neobjevila.
Windows offers a feature (called „fast boot“ in Windows 8, „fast startup“ in Windows 10) to cut down system startup time. Technically, when this feature is enabled, Windows does not do a real shutdown and a real cold boot afterwards when ordered to shut down, but instead does something resembling a partial suspend to disk to reduce the „boot“ time. As long as Windows is the only operating system on the machine, this is unproblematic, but it can result in problems and data loss, when you have a dual boot setup, in which another operating system accesses the same filesystems as Windows does. In that case the real state of the filesystem can be different from what Windows believes it to be after the „boot“ and this could cause filesystem corruption upon further write accesses to the filesystem. Therefore in a dual boot setup, to avoid filesystem corruption the „fast boot“/„fast startup“ feature has to be disabled within Windows.
Furthermore, the Windows Update mechanism has (sometimes) been known to automatically re-enable this feature, after it has been previously disabled by the user. It is suggested to re-check this setting periodically.
„Rychlé spuštění“ je někdy potřeba vypnout už jen proto, abyste se dostali do nastavení UEFI, kde si můžete zvolit, že chcete zavést jiný operační systém, nebo debian-installer
. Některé UEFI systémy totiž zkracují čas zavedení tím, že neinicializují řadič klávesnice nebo USB zařízení a klávesnice pak při zavádění nereaguje. V takovém případě je nezbytné nastartovat Windows a „rychlé spuštění“ vypnout.
BIOS a USB klávesnice. Pokud nemáte k dispozici standardní PS/2 klávesnici, ale pouze USB model, je možné, že budete muset v BIOSu nastavit emulaci klasické klávesnice. Hledejte položky jako „Legacy keyboard emulation“ nebo „USB keyboard support“. Toto nastavení změňte pouze v případě, že instalační program klávesnici nerozpozná.